HADI
Patří do třídy plazi, řád šupinatí.
Jsou vývojově nejmladší skupinou plazů. Největšího rozvoje dosáhli ve třetihorách.
Charakteristické znaky:
- protáhlé tělo
- úplná ztráta končetin
- srostlá průhledná víčka ("nemrkají")
- obě poloviny čelistí jsou pružně spojeny (velká sousta)
- slinné žlázy se u některých zástupců změnily na jedové
- nemají vnější sluchové orgány, chybí bubínek
- zvláštní smyslový orgán - Jacobsonův orgán (vnímá chemické podněty, pachy)
Hroznýši, krajty, anakondy - velcí nejedovatí hadi, škrtiči
Kobry - jedovatí hadi Afriky a Asie
Naši zástupci - 4 druhy užovek a zmije obecná
Užovka obojková
Je naším nejběžnějším druhem hada, rozšířeným po celém území, nevyhýbá se ani bezprostřednímu okolí lidských sídel. Jejím typickým biotopem jsou břehy řek, rybníků a jiných vodních ploch. Zimuje ve skalních štěrbinách, norách hlodavců, hnojištích, starých sklepech apod.
Hlavní složkou potravy jsou obojživelníci, při nedostatku jiné potravy požírá i ryby, vzácně také hlodavce, ptáky.
Přirozenými nepřáteli užovky obojkové jsou draví ptáci, volavky, čápi, havrani, lasicovité šelmy, ježci apod.
Užovka hladká
Je to náš nejmenší druh hada. Je teplomilná. Upřednostňuje osluněné okraje lesů, kamenité a křovinaté stráně, louky a sady s rozmanitou vegetací a dostatkem úkrytů a potravy.
Je vejcoživorodá. Na přelomu srpna a září samice rodí 5-8 plně vyvinutých mláďat (velikost 12 - 21 cm).
Hlavní složkou potravy jsou plazi, zejména ještěrky a slepýši, vzácně i jiní hadi. Mimo to se živí i mláďaty hlodavců, hmyzožravců a ptáků, vzácně i obojživelníky, kroužkovci a hmyzem. Kořist škrtí ve smyčkách těla. Hlavními nepřáteli užovky hladké jsou lasicovité šelmy, ježci a draví ptáci.
Užovka hladká je podobná svým vzhledem i chováním zmiji, kvůli čemuž je často nesmyslně zabíjena. Je chráněna zákonem jako silně ohrožený druh.
Užovka stromová
Je naším nejdelším hadem, v dospělosti dosahuje maximální délky 2 m (většinou 1-1,6 m). Nejvíce je rozšířena v Jižní Evropě, u nás ojediněle.
Typickým místem výskytu jsou slunci vystavené okraje lesů, lesní paseky, kamenité křovinaté stráně, světlé listnaté lesy, vinohrady, často i v okolí lidských sídel. Obývá také kamenité terasy a náspy podél silnic a železnic, staré zdi, ruiny, hnojiště, skládky dřeva apod., většinou v těsném sousedství lesa či křovin.
Užovka podplamatá
Je teplomilný druh. Dává přednost teplým stanovištím, vyskytuje se především v nižších polohách, v širokých říčních údolích s teplými jižními svahy. Důležitá je pro ni přítomnost vhodných zimovišť - hlubokých skalních štěrbin, kamenitých teras apod.
Základní složkou potravy jsou drobné ryby, které loví v mělké vodě. Požírá také obojživelníky a jejich larvy, vzácně i jiné hady. Mezi její hlavní nepřátele patří ptáci, lasicovité šelmy, ondatry a velké dravé ryby. V případě ohrožení upadá do stavu strnulosti.
Je vázaná na vodní prostředí, dobře plave a potápí se. V případě ohrožení prchá do vody, pod jejíž hladinou vydrží řadu minut. Patří mezi zákonem chráněné druhy (silně ohrožená).
Zmije obecná
Obývá především osluněná, ale dostatečně vlhká stanoviště. Typickými místy výskytu jsou okraje lesů, lesní paseky, lesní louky, vlhké louky v okolí rybníků, rybniční hráze, náspy železnic atd. Početné populace žijí na horských loukách a rašeliništích. Vyhýbá se odlesněné krajině a místům silně ovlivněným člověkem. Druh s denní aktivitou, v létě při vysokých teplotách přechází částečně k nočnímu způsobu života. Rodí živá mláďata.
Potrava zmijí se skládá především z hmyzožravců a hlodavců, mláďata se živí novorozenými ještěrkami a skokany.
Zmije obecná je jediným jedovatým hadem žijícím v ČR. Její kousnutí je považováno za životu nebezpečné pouze pro děti do 10 kg a dospělé osoby se zdravotními poruchami (alergie, kardiaci atd.). I přes to je po případném kousnutí doporučitelné vždy vyhledat lékařské ošetření.